O plemeni

 

Samojed našima očima

Samojeda máme doma teprve dva roky, ale myslím si, že už se nám docela podařilo poznat typické vlastnosti samojedů.

Především je samojed velmi, velmi přátelský a to jak k lidem, tak k ostatním psům. Neuvědomuje si, že ne každý má při setkání s ním také takovou radost jako on sám. Pro samojeda jsou všichni kamarádi, s každým se radostně vítá. I když Vás samojed nikdy v životě neviděl, bude Vás vítat a mít takovou radost, jako by Vás dobře znal a dlouho jste se neviděli. Rozhodně není hlídacím psem!!! Naše Saminka opravdu každého člověka, který k nám přijde, vítá a má z něj radost, a jakmile na ni ten dotyčný ještě promluví, tak to se může úplnou radostí zbláznit. Problém nastává s ostatními psy, samojed, alespoň ten náš,nechápe že ten vlčák co vrčí a vypadá, že by nás nejradši všechny sežral, si opravdu nechce hrát.

Další typickou vlastností samojeda je, že nesnáší samotu. Zvykne si, když jej necháte nějakou dobu doma samotného, ale nejšťastnější je pokud může být s Vámi. Naše Saminka, když byla štěňě a pak psí puberťák, měla obrovský problém zvyknout si, že chodíme do práce, a že musí doma nějakou dobu vydržet samotná. V tomto obdbobí jsme jí překřtili na "Demolition man-ku". Co se jí nedostalo pod tlapky a do tlamy, to přežilo, všechno ostatní ne. Takže jsme se vraceli domů z práce a měli jsme okousanou skříň nebo postel, vylámané podlahové lišty, poškrábané zdi, roztrhané peřiny, prokousané koberečky atd. atd. To, že jsme jí nechávali spoustu hraček nebylo vůbec důležité, protože Saminka si vždy našla lepší zábavu. Nepomáhaly nám dlouhé procházky ani hodinové běhání po hřišti za míčem, prostě nic. Naše ničitelka nám dávala jasně najevo, co si o našich odchodech myslí. Pravdou totiž je, že pokud jsme s ní byli doma, nikdy nic nezničila. Naštěstí čas psího dospívání už máme za sebou a Saminka už vše chápe. Každý den, když odcházíme do práce, zvedne se a jde nám dát "pusinku" (pořád se ale u toho tváří jako hromádka neštěstí) a jako hodná holka čeká, až přijdeme domů. Na rozdíl od jiných psů v domě neštěká a nekňourá, když nikdo není doma. Jakmile přijdeme domů, může se radostí zbláznit. Samojed je opravdu nejšťastnější, když může být s Vámi a je mu úplně jedno kde, hlavně, aby byl ve vaší blízkosti.

Nesmím zapomenout na samojedí paličatost. Vychovat samojed není úplně jednoduché. Chce to spoustu trpělivosti, času a pamlsků. U nás platí, že Saminka za "mňamičky" funguje jak švýcarky. Ale běda, jak  jednou piškot nedostane, pak už se jí do dalšího poslouchání moc nechce. Krásným příkladem je naše jízda výtahem. Jelikož bydlíme ve 4.patře, jezdí Saminka výtahem tak 4x až 5x denně nahoru i dolů. Už od štěňátka jsme jí učili, aby si ve výtahu sedla a seděla do té doby, než výtah zastaví. Pokud vidí, že saháte do kapsy a myslí si, že by v té kapse mohl být piškot, vleze do výtahu a sedí jak zkamenělá. Samozřejmě musí dostat svoji odměnu. Když jí totiž neodměníme, při další jízdě výtahem už si sednout nechce a mi jí to musíme několikrát připomínat. Vůbec s častým opakováním povelů se u samojedů musíte smířit. Na první zavolání "pojď sem" slyší Saminka hodně málokdy, většinou jí to musíme tak třikrát a vícekrát zopakovat. Holt jsou to tvorové přemýšlíví a nad každým Vaším povelem dlouze a hluboce přemýšlejí.

Podle mého názoru jsou samojedi ti nejúžasnější psi, které znám. Opravdu jsem nikdy nepotkala jiného psa, u kterého by se jeho krása vnější tolik shodovala s krásou vnitřní :) Jsou to opravdu ty největší zlatíčka :)

 

Standard plemene

OBLAST PŮVODU: Severní Rusko a Sibiř

POUŽITÍ: saňový a společenský pes

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a byli užíváni jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů a psi přivezení dalšími výzkumníky byli základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.

 

CELKOVÝ VZHLED: elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly, vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně vyjádřené.

DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna.

POVAHA / TEMPERAMENT: přátelský, otevřený, pozorný a živý. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes.

 

HLAVA: silná, klínovitého tvaru.

MOZKOVNA:

Lebka: při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě viditelná rýha.

Stop: jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment.

Tlama: silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká, ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný.

Pysky: těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický „úsměv samojeda“.

Čelisti/Zuby: pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu zubnímu vzorci.

Oči: tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou černá.

Uši: vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé, vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe.

 

KRK: silný, střední délky, hrdě nesený.

 

TRUP: mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný.

Kohoutek: jasně zřetelný.

Hřbet: střední délky, osvalený a rovný; u fen mírně delší než u psů.

Bedra: krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená.

Záď: plná, silná, osvalená a mírně spáditá.

Hrudník: široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá.

Spodní linie: mírně vtažená k břichu.

 

OCAS: nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům.

 

KONČETINY:

 HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.

Ramena: dlouhá, pevná a spáditá.

Nadloktí: šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka.

Lokty: přiléhající k tělu.

Zápěstí: pevné, ale ohebné.

Nadprstí: maličko šikmé.

Přední tlapky: oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté a ne příliš těsně spojené. Pružné polštářky.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením.

Stehna: střední délky, poměrně široká a osvalená.

Kolena: dobře zaúhlená.

Hlezna: poměrně nízko, dobře zaúhlená.

Záprstí: krátké, silné, vertikální a paralelní.

Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny.

 

POHYB: plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin.

 

OSRSTĚNÍ:

SRST: bohatá, silná, pružná a hustá polární srst. Samojed má srst s podsadou, přičemž podsada je krátká, jemná a hustá, a krycí srst je delší, hrubší a rovná. Srst má vytvářet límec kolem krku a ramen, rámující hlavu, zvláště u psů (samců). Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká a hladká, na vnější straně uší je krátká, odstávající a hladká. Vnitřek ucha má být dobře osrstěný. Na zadní straně stehen vytváří srst „kalhoty“. Mezi prsty má růst ochranná srst. Ocas má být bohatě osrstěn. Srst feny je často kratší a s jemnější texturou než srst psa. Správná textura srsti má vždy mít zvláštní povrchový lesk.

BARVA: čistě bílá, krémová nebo bílá se světle hnědou - základní barva je bílá s několika světle hnědými znaky. Srst nikdy nesmí vypadat světle hnědá po celém těle.

 

VÝŠKA:

Výška v kohoutku: ideální výška: pes 57 cm s tolerancí ±3 cm, fena 53 cm s tolerancí ±3 cm.

 

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

-         viditelné vady ve stavbě.

-         lehká kostra.

-         psi nevyjadřují samčí typ a feny samičí.

-         klešťový skus.

-         žluté oči.

-         měkké uši.

-         sudovitý hrudní koš.

-         dvojitě stočený ocas.

-         nízkonohost.

-         silně vyklenuté končetiny nebo kravský postoj.

-         vlnitá nebo krátká srst po celém těle; dlouhá, měkká nebo splývavá srst.

-         přílišná rezervovanost.

ZÁVAŽNÉ VADY:

-         zjevně nepigmentované oblasti na očních víčkách nebo pyscích.

 VYŘAZUJÍCÍ VADY:

-         modré nebo různobarevné oči.

-         podkus nebo předkus.

-         uši nejsou vztyčené.

-         barva srsti jiná než povolená ve standardu.

-         přílišná plachost nebo agresivita.

 

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz